Duše?
Jen pouhopouhé nic,
nebo snad něco víc?
Seděl sám sobě u skla
tak nevhodně jen v saku
kolem se míhala země zla
jeho vůz lomozivě ťal prostor.
Vida se sedět, mlčet a zírat
bezbranně nechal klesat mravy
udiven její ochotou snídat
nechtíc pak sčítat padající hlavy.
Úhel dopadu a odrazu
čtverečkovaný papír nezralosti
všechna ta pravítka a okraje sešitů
teď na neohraničené stránce života
pravidla se vymkla svým mozkům.
Volnost – chtěná těmi v okovech
ctižádostivě přemáhající dostředivost
teď rty mu mrtví ve vylámaných slovech
vždy byl nakonec jen náklonností zvaný host.
Vznášejíc se vidí sám před sklem, co není skrýš
opora, co měl jí být, se sama skácela
lomoz a svist vůkol jeho sen nakrmí spíš
a přes okno se jen duše marně snažila.
Brno Patriot, Jogger, Biker, Reader, Scribbler, Avid Fan of Motorcycles, Science, Cosmology and UFO Phenomenon.
DIES DIEM DOCET #jasamprvni™ 
Napsat komentář