Dělání, dělání, to nám úsměv zachrání, dělání, dělání je lék…

…aneb o podobnostech čistě náhodných.

„Je to úplně jednoduché,“ řekl Henry Cortez. „Největším tuzemským průmyslovým odvětvím je stavebnictví. Tohle odvětví prakticky není možné přestěhovat za hranice, i když Skanska předstírá, že má kancelář v Londýně a podobně. Baráky se každopádně musí stavět ve Švédsku.“
„No, to není žádná novinka.“
„Ne. Ale poloviční novinkou je to, že pokud jde o konkurenceschopnost a efektivitu, zůstává stavebnictví za jinými švédskými průmyslovými odvětvími o několik tisíc světelných let pozadu. Kdyby ve Volvu stejným způsobem vyráběli auta, tak by poslední model stál kolem dvou milionů korun. Ve všech normálních průmyslových oborech jde o stlačování cen. Ve stavebnictví je to naopak. Na snižování cen zvysoka kašlou, v důsledku toho stoupá cena za metr čtvereční, a aby bydlení nebylo úplně nedostupné, subvencuje to stát z našich daní.“

„Počkej. Je to složitější. Pokud by od sedmdesátých let stejným způsobem pokračoval například vývoj cen hamburgerů, tak by dnes jeden Big Mac stál asi sto padesát korun nebo víc. Radši ani nemyslím na to, kolik by stál s hranolkama a s kolou, ale s platem z Milénia bych dlouho nevystačil. Kolik z nás by pak chodilo do Maca na hambáč za stovku?“

„Pochopitelně. Ale pokud stavební firma NCC splácá několik plechových kontejnerů v Gåshaze na Lindigö, tak vyberou na činži za třípokoják deset až dvanáct tisíc měsíčně. Kdo z vás tohle platí?“

„Otázkou je, proč jsou byty tak příšerně drahý. No, protože ti, co domy objednávají, nevědí, jak na to. Stručně řečeno, funguje to tak, že nějaký komunální developer zavolá do stavební firmy typu Skanska a řekne, že chce objednat sto bytů, a zeptá se, kolik to bude stát. Skanska mu udělá rozpočet a přijde například s tím, že to bude stát pět set milionů. Což znamená, že cena za metr čtvereční je tolik a tolik korun, a pokud se člověk chce nastěhovat, vycvaká desítku měsíčně. Jenže na rozdíl od MacDonalda si moc vybírat nemůže, každý musí někde bydlet. Takže vysolí, kolik po něm chtějí.“

„Jasně, ale právě v tomhle to je. Proč člověk musí zacálovat desítku měsíčně, když se chce nastěhovat do nějakýho zatracenýho paneláku v přístavu u centra jen proto, že stavební firmy na stlačování cen kašlou? Zákazník musí jednoduše platit. Jednou z velkých nákladových položek je stavební materiál. Stavební materiál se nakupuje přes velkoobchodníky a ti si stanoví vlastní ceny. A protože žádná pořádná konkurence neexistuje, stojí jedna vana ve Švédsku pět tisíc korun. Stejná vana od stejného výrobce stojí v Německu dva tisíce korun. A neexistují žádné odpovídající vícenáklady, kterými by ten cenový rozdíl bylo možné vysvětlit.“

„Většinu těchto informací si člověk může přečíst ve zprávě vládní komise pro výstavbu, která fungovala na konci devadesátých let. Od té doby se moc nezměnilo. Nikdo se stavebními firmami o neadekvátních cenách nejedná. Objednavatelé hezky vysolí, co se po nich žádá, a cenu nakonec zacvakají nájemníci nebo daňoví poplatníci.“

„To málo, co se od dob vládní komise pro výstavbu změnilo, proběhlo na místní úrovni, hlavně v okolí Stockholmu. Někteří zadavatelé už mají vysokých cen až po krk. Typickým příkladem je firma Karlskronahem, která staví laciněji než kdokoli jiný, prostě proto, že si materiál nakupují sami. A navíc se do toho vložila švédská obchodní komora. Podle nich jsou ceny za stavební materiál velice přemrštěné, takže se snaží zadavatelům usnadnit situaci nabídkou stejného, ale lacinějšího zboží z ciziny. Před rokem kvůli tomu došlo k menší potyčce na průmyslovém výstavišti v Älvsjö. Obchodní komora našla nějakého člověka z Thajska, který prodával záchodové mísy za necelou pětistovku za kus.“

„Nejbližším konkurentem je švédský velkoobchod, který se jmenuje Vitavara AB a prodává záchody domácí provenience za sedmnáct stovek. A chytřejší objednavatelé na okresech se začínají škrábat na hlavě a přemýšlet, proč by měli zacvakat sedmnáct stovek, když by mohli mít stejný hajzlík z Thajska za pětikilo.“

„Hádejte, kde asi Vitavara AB ty svoje hajzlíky za sedmnáct stovek vyrábí?“

„Ve Vietnamu,“ řekl Henry Cortez.

„Vyrábějí je tam za úkolovou mzdu aspoň deset let. Švédští zaměstnanci dostali padáka už v devadesátých letech.“
„To je síla.“
„Ale teď přijde to hlavní. Pokud bychom je dováželi přímo z továrny ve Vietnamu, cena by dělala zhruba tři sta devadesát korun za kus. A hádejte, v čem ten cenový rozdíl mezi Thajskem a Vietnamem asi bude?“

„Vitavara AB platí za práci nějaké fabrice s názvem Fong Soo Industries. Na seznamu OSN je uvedená mezi firmami, které alespoň při jednom šetření zneužívaly dětskou pracovní sílu. Ale většina zaměstnanců jsou trestanci.“

Stieg Larsson [1]: Milénium 3 – Dívka, která kopla do voího hnízda @ ksm

O programu

Brno Patriot, Jogger, Biker, Reader, Scribbler, Avid Fan of Motorcycles, Science, Cosmology, UFO Phenomenon & Apple's Stuff.

Zasláno do Authorities, Books, Business, Capitalism, Crime, Democracy, eBook, Economy, Ethics, Finance, Gender, Government, Human Rights, Intelligence services, Journalists, Law, Law Trial, Leftists, Media, Offence, Order, Police, Politics, Press, Privacy, Quotes, Slavery, Socialism, Society, Stieg Larsson, Sweden, Woman, Writers, Youth

Member of The Internet Defense League

Jiří Kuběna, básník
"Vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech. Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu."
Květen 2013
M T W T F S S
« Apr   Jun »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Archiv

Got anything to say? Don't hesitate. But my reaction is not legally enforceable...
GEE2ER at ICLOUD dot COM

Follow DIES DIEM DOCET #jasamprvni on WordPress.com
  • 142,669 hits @ this blog
%d bloggers like this: