Jan Urban: O ne-smyslu českého státu

Žijeme ve státě, který odmítá být vlastí. Žijeme ve státě, který se, jakoby po vzoru jednání nesnášenlivé a nestátotvorné moci rodové šlechty středověku, rozpadá na pašalíky jednotlivých regionálních oligarchií, převlečených za výsledek demokratických procesů, ale ve skutečnosti propojujících korupcí všechny tři státotvorné moci jen ke svému prospěchu. Loajalita k nejbližší moci se stala určujícím znakem identity. Politický Čech už dnes primárně jen „patří někomu“, protože už přestal chtít „patřit někam“. Rozkradený veřejný prostor je jenom jinou verzí vykrádaných kostelů, počmáraných kapliček, devastovaných památek či krajiny, nebo pokleslé zbohatlické „architektury“. Žijeme ve státě, ve kterém se sedmdesát let stará tragédie vyhnání čtvrtiny německy mluvícího českého obyvatelstva může opakovat jako horké téma současné „politiky“, a ve kterém se tato „politika“ a veřejné mínění pohybují v kolejích sto padesát let starých argumentací a klišé. Žijeme v jazykově definovaném společenství, které odmítá být hodnototvorným národem – pokud nejde o obranu jazyka a emoční ztotožnění se s profesionálním sportem. Je sladké a snadné být proti někomu, když býti někým a pro něco je o tolik pracnější.

Země, včetně její historie a bývalé kulturnosti, je vlastně okupována gangy nositelů akcií na doručitele, jejichž hodnoty jsou omezeny na vlastní prospěch tady a teď.

Přistižený defraudant se nestydí a neomlouvá – naopak pomlouvá a vyhrožuje. Není tedy špatné rozkrádat, jen se o kradení nesmí mluvit, natož na zlodějny upozornit a trvat na nápravě.

Politické strany se rozkládají, prolezlé korupcí regionálních klik, a do vlády posílají „osobnosti“ typu Jiřího Bessera, Martina Kocourka, Pavla Drobila, Josefa Dobeše nebo Pavla Blažka. Právo, formalizované k absurdnosti, se až příliš často mění na děvku pro mocné. Ideový skanzen komunistů je pro voliče druhou nejpřitažlivější stranou. Jakoby nebylo tisíců mrtvých a milionů zničených životů, které za sebou nechali za čtyřicet let totalitní vlády v zemi. Prezident, premiér a ministr zahraničí představují tři různé zahraniční politiky, a ten první už bezostyšně podporuje ruské zájmy a uráží spojence České republiky.

Tomáš Masaryk nechal v březnu 1920 dát na prezidentskou korouhev napsat husitské, nebo spíše biblické heslo „Pravda Páně vítězí“. Už tehdy říkal, že to neznamená, že při tom bude nutně mluvit česky.

Jan Urban: O ne-smyslu českého státu @ blg

O programu

Brno Patriot, Jogger, Biker, Reader, Scribbler, Avid Fan of Motorcycles, Science, Cosmology, UFO Phenomenon & Apple's Stuff.

Zasláno do Jan Urban, Quotes

Member of The Internet Defense League

Jiří Kuběna, básník
"Vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech. Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu."
Srpen 2012
M T W T F S S
« Jul   Sep »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Archiv

Got anything to say? Don't hesitate. But my reaction is not legally enforceable...
GEE2ER at ICLOUD dot COM

Follow DIES DIEM DOCET #jasamprvni on WordPress.com
  • 142,669 hits @ this blog
%d bloggers like this: