Karel Hvížďala: O kontrarevoluci průměrnosti aneb Politika bez elit (Rozhovor s právním filozofem Jiřím Přibáněm)

Revoluce je vzedmutí se společnosti pod vedením těch, kteří jsou schopni popsat nesnesitelnost existujícího stavu a neudržitelnost dosavadních společenských poměrů. Proto každá revoluce začíná v okamžiku, kdy někdo přesně popíše bídu současnosti a řekne: Takhle to dál nejde, potřebujeme radikální změnu. Kontrarevoluce je potom vždy odmítnutí a popření takové výjimečné změny ve jménu společenské „normalizace.“

…u nás je to navíc spojeno s tím, že se nenaplnila očekávání spojená s výměnou společenských a profesních elit, a naopak se naše společnost napojila na celkový trend západních společností, v němž dochází ke stále většímu rozpětí mezi úzkou vrstvou vědecky a technicky vzdělaných profesionálů a rostoucí obecnou nevzdělaností

Ale důsledek je podobný, totiž že se stále více rozevírají nůžky mezi vzdělanostní excelencí a průměrným vzděláním. Tady je situace zvláštní tím, že se čekalo, že vzdělanostní elity budou lépe zaplacené, budou mít lepší přístup k materiálním statkům a budou se moci aktivně podílet na ekonomickém životě, na správě, na vzdělanosti, což se zcela nepovedlo. Dodnes jsme nebezpečně blízko postkomunistickému modelu, v němž se vzdělanostní vrstvy nechávají v chudobě, protože se očekává, že se nějak o sebe vždycky postarají.

U nás doposud chybí vědomí, že odborně vzdělané profesionály je třeba ve veřejné sféře také náležitě odměňovat, a proto v ní snadno může probíhat ona kontrarevoluce průměrnosti. Na rozhodující místa se často dostávají průměrní lidé, dokonce bych řekl ti nejprůměrnější z průměrných.

Evropská politická kultura však znamená hledání toho, co nás spojuj, jako jsou například ideály demokracie, tolerance a občanských a politických svobod. A najednou se zdá, že tato evropská kultura, s kterou přišly vládnoucí elity v západoevropských zemích po roce 1945, oslovuje stále méně lidí. Dnes je krize ideje demokratického státu ohrožovaná nikoliv ze strany EU, ale především z globálně fungujícího ekonomického systému, jehož logika dnes naprosto dominuje nad veškerým politickým rozhodováním. Globální ekonomika si vytvořila svoje instituce, kterým organizace demokratického státu jenom překážela.

Každý jazyk současně spojuje i rozděluje. Každé politické společenství musí mít společný slovník a jazyk, kterým se politicky jeho příslušníci domlouvají a přou, ale tento jazyk je současně odděluje od jiných společenství – oněch „barbarů“, kterým se nerozumí, nebo kteří jsou „němí“, tedy Němci.

Zajímavé je, že se k Masarykovi sice dnešní politické reprezentace hlásí jako k symbolu, ale jeho ideály a způsob politické práce v české politice nenajdeme. Když například psal o otázce sociální, velmi dobře si uvědomoval, že pro moderní demokracii v Evropě je téma rovnosti životních šancí a sociální spravedlnosti zcela klíčové.

Myšlenka demokracie nespočívá jen v mechanickém fungování státu, ale musí současně fungovat jako určitá tradice. Masaryk by v této souvislosti nejspíš hovořil o humanismu a mravnosti, což však neznamená nějaký politický moralismus nebo morální fundamentalismus. Chápání demokracie a občanských práv i svobod jako zvláštní politické tradice, kterou je třeba pěstovat v každodenní politické práci, se vytratilo nejen v Česku, ale i jinde v Evropě.

Velmi pravděpodobný rozpad eurozóny může nastartovat nejen ekonomickou, ale mnohem horší politickou krizi nevídaných rozměrů, a proto si ho nepřejí ani ti největší britští euroskeptici a podceňovat ho mohou jen naprostí diletanti a extrémisté.

V informační společnosti je sice možné získat spousty originálních informací, ale masa se vytváří jen pomocí několika velmi redukovaných vzorců chování, na nichž nakonec i ona informační společnost a elektronicky sdílené sociální sítě fungují. A to využívá bohužel i politika, která se snaží oslovovat co nejvíce lidí, stejně jako média, a proto tyto redukované vzorce chování přebírají. Politika kvůli voličům, média kvůli byznysu.

…mnozí sociologové ukazují, že ovládají-li společnost moderní technologie, osamělý dav elity již vůbec nepotřebuje a že se i elity začínají chovat jako dav. Už neplatí stará představa o tom, že existují vůdci, elity a pak jsou davy. Naše společnost je ve stavu, kdy existují davy bez vůdců.

V českých podmínkách to potom vypadá tak, jako kdybychom přešli z totalitního extrému, v němž politika rozhodovala o veškerém společenském dění, do post-totalitně neoliberálního extrému, v němž politika nemá rozhodovat o ničem.

…je třeba mít neustále na paměti hranici mezi tím, co politická moc řešit musí, jako například ochranu ústavních práv nebo sociální spravedlnost včetně vytváření toho, co například Ralf Dahrendorf označoval jako „životní šance“, a co naopak již politická moc regulovat nesmí, jako například svobodu projevu nebo vyznání.

Karel Hvížďala: O kontrarevoluci průměrnosti aneb Politika bez elit (Rozhovor s právním filozofem Jiřím Přibáněm) @ blg

O programu

Brno Patriot, Jogger, Biker, Reader, Scribbler, Avid Fan of Motorcycles, Science, Cosmology, UFO Phenomenon & Apple's Stuff.

Zasláno do Capitalism, Communism, Democracy, Education, Ethics, Government, History, Human Rights, Jiří Přibáň, Karel Hvížďala, Law, Order, Politics, Quotes, Socialism, Society

Member of The Internet Defense League

Jiří Kuběna, básník
"Vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech. Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu."
Červenec 2012
M T W T F S S
« Jun   Aug »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Archiv

Got anything to say? Don't hesitate. But my reaction is not legally enforceable...
GEE2ER at ICLOUD dot COM

Follow DIES DIEM DOCET #jasamprvni on WordPress.com
  • 142,674 hits @ this blog
%d bloggers like this: