Rypá(č)ci, kam se podíváš

09:00. Sedím v malé kanceláři. Takový podivný oupenspejs. Naproti sedí reprezentantka vyholeného čehokoliv a firmy, které patří ten nevkusný nábytek kolem.

Během pár minut provedla moje první dva požadavky. Trošičku to sice drhlo, protože mi chtěla dokazovat, že má svůj názor, nicméně moje třeskuté mlčení, prokládané ojediněle opakováním pokynů v nezměněném slovosledu, bylo pro její krátké masité nožičky nepřekročitelné.

– Potom bych chtěl zrušit tuto službu nad mým účtem.
= To ale nejde.
– Proč?
= No prostě to nejde. Leda že… 
Významně očichává rypáčkem obrazovku před sebou. Deset sekund, dvacet, minuta, dvě.
= No, já tady v systému nemám možnost to zrušit, ale můžu váš účet převést na účet XY.
– Já chci pouze zrušit tuto službu a účet chci ponechat. Je tato služba samostatná?
= No je, ale nejde jen tak zrušit.
– Proč?
= No nejde to v systému.
– Takže to mám pochopit tak, že ve vaší firmě nejde už nikdy zrušit samostatná služba? Takže musím zrušit celý účet? 
= No asi ano. Mně se tady možnost, že zruším jen tu službu a účet zůstane stejný, nenabízí. 
Rypáček opět šmejdí po obrazovce. Sekundy se mění v minuty. 
= Kdybych vám ten účet změnila, tak by se ten účet jmenovat XY a pak byste tady měl místo dnešní služby automaticky v ceně správy účtu tyto tři služby z těchto šesti, protože ty tři už teď prokazatelně čerpáte a cena by pak byla tato. Což by vám ušetřilo … 20 korun měsíčně. 
– Já chci zrušit službu nad stávajícím účtem, ten účet si chci ponechat, nechci žádný nový účet a už vůbec nechci žádnou další novou službu, ať by byla samostatná a nebo již zahrnuta v ceně účtu. Mým cílem je dosáhnout toho, abych měl ve výpisu účtovanou úplně každou režijní položku, kterou mi naúčtujete samostatně, tedy aby tam bylo vidět: služba AB, čerpána v měsíci 3x, cena za službu AB je taková, služba CD, čerpána v měsíci 8x, cena za službu CD je maková. Jasné? 
= A to právě nejde.
– Proč?
= No já to v systému nemůžu zadat. 
Mlčím. 
= Já vám to tady zkusím spočítat.
Mlčím. 
= Takže, když tohle zadáme, tak to bude takto, no a vy budete mít hned tohleto a pak tato služba je tady, to sem musím dát, protože to taky prokazatelně čerpáte že?, no a vyjde nám, že vlastně…
– Zrušením služby u vaší firmy nic neušetřím, ale naopak, že mě to bude měsíčně stát o asi 50 korun víc.
= No právě.
Rypáček z varianty „absolutně to nejde“ pružně swičnul na variantu „nechtějte to“, stejně vás obereme jinak a ještě víc. Zřejmě je proškolen skze-naskrz a pase po manažerským fleku.
– Takže co? Jde tu službu zrušit a nebo ne?
= Jedině, že bych zavolala na help desk.
– Zavolejte. 
Přede mnou vytáčí číslo, na druhé straně to možná někdo zvedl, ale možná také ne, protože na skutečný help desk a že jsem jich viděl interně pracovat desítky, to vzali moc brzy, představuje se celým jménem pobočky, adresou pobočky, celým svým jménem. Už jsem čekal, že začne vyjmenovávat všechna svoje podsvinčátka. Pak začíná vysvětlovat, že klient si přeje zřejmě nestandardní operaci a že ona ji v systému nemá. Pak mlčí, zřejmě poslouchá odpověď. Ale to čekání je tak kraťoučké, že už mu nevěřím vůbec. Za tu chvíli by totiž klasický helpdeskáč vůbec nepochopil, kde se nachází a kdo mu volá, natož aby se zmohl na nějakou smysluplnou odpověď. Pokládá sluchátko.
Mlčím, upřeně se dívám na rypáček přes svoje zatmavené brýle, usmívám se a vyzývavě čekám.
= Tak bych to musela probrat s manažerem pobočky,… 
Mlčím tak, že to tříská dveřma.
= … ten tady ale není…
Pravděpodobně jsem umřel. Už se na židli ani nehýbu. Možná nemám ani puls. Minuty valí. 
= Tak já teda nevím…
– Tak jde ta samostatná služba zrušit? 
= Asi ne.
– O čem se tedy máte radit s manažerem?
= No on by nějak mohl v systému povolit, aby se snad to zrušení tam pak jako objevilo (sic!). 
– Takže službu tedy jde zrušit, ale není to pro vás povoleno?
= No zrušit nejde, ale to já právě musím probrat s manažerem.
– Takže prosím vás, já vám teď dám jednoduchou otázku a vy mi dejte už konečně definitivní odpověď… 
Dělám dramatickou pomlku…
– … abych dál s vaší informací jako závaznou mohl pracovat.
= To mi jako vyhrožujete?
– Co to používáte za výrazy? Já se tady snažím už skoro hodinu od vás jako reprezentantky mezinárodní firmy zajistit prostou operaci nad mým účtem, kterou jste nejprve kategoricky odmítla, pak po konzultaci připouštíte, že jakási mlhavá možnost tady je, aniž byste mi ovšem sdělila, co mě kvalifikuje jako vašeho zákazníka tohoto levelu dosáhnout a teď tedy chci konečně vědět, zda můj požadavek vaše firma splní a nebo ne? A chci definitivní a jasnou odpověď. Od vás. Hned teď. A já s vašimi slovy pak naložím, jak budu potřebovat. 
= No mě ale ta firma přece nepatří. Já jsem tady jen zaměstnaná. 
– Vaše odpověď tedy je jaká?
= Já tady musím dodržovat postupy. 
Mlčím.
= Tak já to proberu s manažerem a pak vám dám vědět.
– Do kdy mi zatelefonujete?
= Já vám tady nebudu slibovat žádné termíny. 
– Nijak na to nespěchám. Počkám 14 dní, jestli se ozvete. Budu chtít vědět, zda je u vaší firmy možné zrušit samostatně účtovanou službu nad účtem tak, aby pak jednotlivé položky, tedy režijní položky spojené s tímto účtem, byly samostatně účtované v rámci výpisu a to bez změny účtu a nebo objednávání nějakých dalších služeb a je jedno, jestli to marketingově nazýváte balíčky nebo nějak jinak. A nebo, zda to nejde uskutečnit a je třeba zrušit celý účet kompletně. Rozumíme si?
= Ano. Tak já bych mohla jakoby za vás sepsat reklamaci, že jste nebyl spokojen s tím, že nejde zrušit ta služba.
– To nechám na vás. A můžete to nazvat klidně stížnost. Máte moje svolení. Já totiž nemám jakou „nekvalitu“  reklamovat, protože jste žádnou akci neprovedla a tvrdíte, že to nejde. 
= Já jsem netvrdila úplně, že to nejde.
– Tvrdila. Na tom jsme začali. Ale to je vaše věc, jak to tady máte secvičeno. Já si počkám na definitivní a oficiální odpověď, kterou jste mi slíbila. S tím budu pracovat. Na shledanou.

Rypáček je po hodině zkroucen do nasupeného a bolestného tvaru a ordinérně frká mlhovinu. Velmi neochotně podává kopýtko na rozloučenou.

Odcházím k východu přes celý nevkusný a přenábytkovaný oupenspejs a hledí za mnou úplně všechny reprezentantky této firmy a jeden nešťastník, přestože se naproti nim sedící klienti snaží upoutat jejich pozornost. Marně. Hledí za mnou až ke dveřím. Vím to. Otočil jsem se. Rypáček ještě stojí v uličce a hledí taky. Prohrál. On to ví už teď. Já to vím taky. Teď jen uvidíme, jak dlouho bude divadýlko pokračovat. 

Promýšlím, co udělám po 14 dnech. Jsem rozhodnut vrátit se patnáct let zpět a být opět brutálně přímý, jak jsem byl zvyklý vyřizovat svoje záležitosti. Dnes jsem už jen polehávající lev. Ale nepodceňovat. Lev z lehu přeskočí třímetrovou ohradu jako nic. 

Druhý den, přesně v 15:50 se probudil můj mobil. Neznámé číslo. Ty nikdy neberu. Nemám důvod. Názory neznámých čísel mě naprosto nezajímají. Na nic. Jen namáhavě se občas přemůžu, aby mě zajímaly názory známých čísel. Zvonění pokračuje. Mohl by to být nějaký úřad. Jsem s nimi poslední dobou v častém nechtěném styku. Zavěšuji si sluchátko do pravého ucha a aktivuji spojení s mobilem. Rypáček.

= Dobrý den pane inženýre, tady rypáček z velké firmy. Vy jste byl včera u nás a já vás chci informovat, že jsem vám tedy tu službu zrušila.
– Výborně. Děkuji vám. Je to tedy tak, že účet zůstává a všechno ostatní bude pěkně položkově účtováno bez nějakých skrytých jakoby slev a podobných blbinek?
= Ano.
– Bezva. Potřebujete ode mě něco podepsat?
= Ne, stačí když si to takto potvrdíme. Čili berete to jako vyřízení vaší stížnosti?
– Beru a potvrzuji. 
= Takže na shledanou.
– Na shledanou. Děkuji. 

No a je to. Divadýlko skončilo. 

Teď se na to podívejme například z pohledu důchodce, který nikoho nemá, nebo očima jen méně průbojného člověka, který si přijde do tohoto oupenspejsu něco vyřídit a rypáček to vyhodnotí tak, že dotyčný je bankovně nepřizpůsobivý element, který chce jako já ušetřit za službu, která mu nic nepřináší. Spíš naopak. Platí si rypáčky u plnýho korýtka za nic. 

Ústav, kde chovají takových rypáčků možná tisíce, se jmenuje Česká spořitelna, 10-letý člen Erste Group – „Jsme vám blíž„, Banka roku 2009 (Fincentrum), Nejdůvěryhodnější banka roku 2009 (už po šesté v řadě!). To by člověk ale opravdu blil. 

A netvrďte mi, že v konkurenčních ústavech, nabízejících podobné služby na území této post sovětské gubernie, to není obdobné. Takových spisků můžu napsat nejméně, co je týdnů v roce. Spíš víc. Mohl bych to i vkusně oborově třídit. Ale proč bych to dělal? Kde máte ten trh, hradní tatrmane, pitomý lháři pod přísahou? Ani dvacet let nestačilo. 


Aktualizace 10.09.2010

Tak jsem ještě pro pořádek vzal aktuální měsíční výpis z účtu za 08/2010, kalkulačku a tady jsou fakta.

  • Služba byla skutečně zrušena.
  • Režijní poplatky za 08/2010, tedy již se zrušenou službou: 123,5 Kč
  • Průměrné měsíční režijní poplatky za posledních 5 let: 189,- Kč
  • Nejmenší průměrná měsíční úspora po zrušení služby, která mi měla šetřit poplatky: 65,5 Kč
  • Nejmenší průměrná roční úspora po zrušení služby, která mi měla šetřit poplatky: 786 Kč
  • Bance jsem za 5 let zcela zbytečně zaplatil navíc nejméně: 3.930 Kč
Ročně tedy uspořím jen na režijních poplatcích 786 Kč a nebo jinak řečeno, mám 786 Kč k dobru, které mohu klidně „utratit“ za zvýšený počet některých transakcí, pokud by byl samozřejmě důvod, aby k nim vůbec došlo. 

A jen tak na okraj, 786 Kč je 10 dobrých obědů podle menu v mnoha okolních restauracích nejméně o dvou chodech.

Chápu, že výše uvedená cifra 3.930 Kč je poněkud spekulativní, protože pro správný výpočet bych musel zpětně přepočítat všechny skutečně čerpané služby tehdejšími aktuálními ceníkovými cenami, ale pro rámcovou představu to myslím postačuje dokonale. 

Takže nebuďte líní a pokud jste tak dosud neučinili, prověřte si všechny režijní platby, které jakémukoliv dodavateli služeb platíte. A nepřibírejte žádné „balíčkové“ služby, pokud vám přesně sám dodavatel do koruny nevyčíslí, kolik ušetříte a pak tento parametr pravidelně kontrolujte.

Současně s výpisem za 08/2010 mi přišla písemní nabídka, ať si na pobočku hned přijdu vzít půjčku 380.000 Kč, která tam na mě už čeká připravená. Na 7 let za celkem 592.788 Kč.  Zřejmě si o mně i nadále myslí, že jsem magor z plzeňských práv a nebo, že mám maturitu z Chánova.


A ještě něco navíc.

  • Banky nejdřív radily: „Přejděte na internet, ušetříte.“ A pak služby na webu zdražily. [iHNed]
  • Banky ujídají klientům z účtů na poplatcích o 10 % více než před 2 lety. [Lidovky]


O programu

Brno Patriot, Jogger, Biker, Reader, Scribbler, Avid Fan of Motorcycles, Science, Cosmology, UFO Phenomenon & Apple's Stuff.

Tagged with:
Zasláno do Articles, Banking, Business, Commentary, CZE, cZesspit, Diary, Ethics, Failure, Finance, Human, Society

Member of The Internet Defense League

Jiří Kuběna, básník
"Vždycky jsem cítil ponížení, že musím do nějakých obskurních rubrik psát: národnost česká, když jsem Moravan, ne Čech. Moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské Česko, ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu."
Archiv

Got anything to say? Don't hesitate. But my reaction is not legally enforceable...
GEE2ER at ICLOUD dot COM

Follow DIES DIEM DOCET #jasamprvni on WordPress.com
  • 142,660 hits @ this blog
%d bloggers like this: