Jen si tak veřejnoprávně písknout

Tyhlety kašpárkoviny obvykle ignoruji. Slabošsky jsem se nechal ukecat. Dobře mi tak.

Chtěl jsem se informovat na webu AutoskolaNaroda.cz. Opakovaně. A vždy marně. Teď už se tam je možné dostat v pohodě. Když tam nikdo jiný neleze. Chytře udělaný systémový sajzing nějakým tydýtem. 

Odhlasoval jsem SMSkami.

SMS po skončení pořadu v 21:42: “Nesplnil/a jste základní podmínky vyhodnocení (odpověď na všechny otázky v čase jednotlivých kol).”

Ale splnil. Stejně jako další přes stejného i jiné operátory, kterým bylo také nafackováno. Stačila kontrola čtyř odeslaných SMS oproti těm, které byly uznané. Vše bylo naprosto v pořádku a dokonce s velkou časovou rezervou. O kompletnosti odpovědí nemluvě.

Nicméně, i kdyby to byla pravda, to je takový problém zaslaná data zpracovat, vyhodnotit a poslat výsledek doplněný o poznámku, že proto a proto nebude zahrnut do oficiální soutěže? To je elementární slušnost k někomu, kdo utratil za 4 SMSky svoje prachy. A ne mu napsat, ať jde do hajzlu jenom proto, že třeba jedna z SMS dorazila o sekundu po termínu a nebo byla vynechána odpověď u jedné jediné otázky. A že proto se s ním už vůbec nikdo nebude mazat a že všechno ostatní ten pitomeček jeden dělal úplně zbytečně. To by to ale asi nesměl navrhovat místní právník-programátor-analytik.

Příště se na ně jako obvykle vybodnu. Ani halíř nepřátelům.


Na výrobě pořadu se podílí Česká televize. Dopravní otázky jsou připraveny odborníky, projekt autoškola národa podporuje Ministerstvo dopravy a Policie České republiky. Výsledky hlasová (sic!) zpracovává renomovaná agentura Median. [1]

Nejsou to žádní roboti…

… v tom jejich nevětraném development departmentu, i když tak mnozí na první pohled vypadají.

 

This slideshow requires JavaScript.

Korupční, nikoli zelená saň | Audit Jana Macháčka

Vrabci na střeše si povídají o tom, že do fotovoltaiky má nainvestováno přes různé bílé koně kdejaký poslanec, do skvěle návratného schématu napůjčovaly spoustu miliard banky. Zatímco Německo dokáže včas špatně nastavené podmínky změnit, v Česku zjevně řádí korupční, nikoli zelená saň.

Pořád se jenom mluví o tom, jaký je to průšvih, a nic. Řešení je přitom docela jednoduché: prohibitivní daň. Výkupní ceny měnit nelze, ale do daně nikdo nesmí mluvit ani se proti ní nelze odvolávat či arbitrovat. Daň je politikum a stát na ni má právo. Schválně, jestli ji někdo někdy spustí.

V Česku dochází svým způsobem k unikátu: zelených (či z pohledu Západu mainstreamových) myšlenek se zmocní podsvětí a nastalý průšvih se také svádí na zelené. Když zelení navrhnou podchod pro zvířata pod dálnicí (to je snad normální a rozumné?), betonová lobby udělá rovnou velkorysé zalesněné přemostění za několik miliard. A za to, že se staví drahá dálnice, mohou samozřejmě zelení.

Přijdu hned!

Poslední dobou se “Something is technically wrong” při webovém přístupu k sociálnímu štěbetání objevuje tak často, že začínám mít pocit déjà vu. Jako bych neviděl vstřícné, hroty ulamující, ale samozřejmě na podstatě problému nic neřešící, PR gesto, ale jako za starého komunálu nejčastěji kartón z krabice od bot s neumělým nápisem “PŘIJDU HNED!”  Zručnou packou manuálního negramoty přišpagátovaný ke klice a nebo zavěšený na povytaženém vrutu z posledních sil držící na dveřích cedulku se jménem a hlavně funkcí přijduhnedisty.

Ovoce a zelenina, Maso a uzeniny, Drogérie, Smíšené zboží, Výkup lahví, Vrátnice, Údržba, Pokladna, Podatelna, Kotelna, ale i Ordinace a Ředitelna. Všude visely. Jako by vypučely. Čím bylo tepleji, tím jich bylo víc. Nakonec, co v kanclu a furt za stejný prachy, že?

Dizajnér Kapitalismus přišel a přemaloval cedule. Vznikly totiž zákaznicky orientované společnosti. On je to ale jen takový eufemismus pro marketingově orientované firmy. Že je to stejné? Hluboký omyl! Zákaznicky orientovaná firma na základě průzkumu potřeb zákazníků pružně upravuje svůj produkční a službový program. Marketingová firma svůj existující produkční a službový program vnutí trhu na přesně definovaném území, k čemuž použije všechny myslitelné marketingové nástroje. Že pořád nerozumíte? Pak jste ideálním spotřebitelem. Už musím. Momentíček. Přijdu hned.

Rypá(č)ci, kam se podíváš

09:00. Sedím v malé kanceláři. Takový podivný oupenspejs. Naproti sedí reprezentantka vyholeného čehokoliv a firmy, které patří ten nevkusný nábytek kolem.

Během pár minut provedla moje první dva požadavky. Trošičku to sice drhlo, protože mi chtěla dokazovat, že má svůj názor, nicméně moje třeskuté mlčení, prokládané ojediněle opakováním pokynů v nezměněném slovosledu, bylo pro její krátké masité nožičky nepřekročitelné.

- Potom bych chtěl zrušit tuto službu nad mým účtem.
= To ale nejde.
- Proč?
= No prostě to nejde. Leda že… 
Významně očichává rypáčkem obrazovku před sebou. Deset sekund, dvacet, minuta, dvě.
= No, já tady v systému nemám možnost to zrušit, ale můžu váš účet převést na účet XY.
- Já chci pouze zrušit tuto službu a účet chci ponechat. Je tato služba samostatná?
= No je, ale nejde jen tak zrušit.
- Proč?
= No nejde to v systému.
- Takže to mám pochopit tak, že ve vaší firmě nejde už nikdy zrušit samostatná služba? Takže musím zrušit celý účet? 
= No asi ano. Mně se tady možnost, že zruším jen tu službu a účet zůstane stejný, nenabízí. 
Rypáček opět šmejdí po obrazovce. Sekundy se mění v minuty. 
= Kdybych vám ten účet změnila, tak by se ten účet jmenovat XY a pak byste tady měl místo dnešní služby automaticky v ceně správy účtu tyto tři služby z těchto šesti, protože ty tři už teď prokazatelně čerpáte a cena by pak byla tato. Což by vám ušetřilo … 20 korun měsíčně. 
- Já chci zrušit službu nad stávajícím účtem, ten účet si chci ponechat, nechci žádný nový účet a už vůbec nechci žádnou další novou službu, ať by byla samostatná a nebo již zahrnuta v ceně účtu. Mým cílem je dosáhnout toho, abych měl ve výpisu účtovanou úplně každou režijní položku, kterou mi naúčtujete samostatně, tedy aby tam bylo vidět: služba AB, čerpána v měsíci 3x, cena za službu AB je taková, služba CD, čerpána v měsíci 8x, cena za službu CD je maková. Jasné? 
= A to právě nejde.
- Proč?
= No já to v systému nemůžu zadat. 
Mlčím. 
= Já vám to tady zkusím spočítat.
Mlčím. 
= Takže, když tohle zadáme, tak to bude takto, no a vy budete mít hned tohleto a pak tato služba je tady, to sem musím dát, protože to taky prokazatelně čerpáte že?, no a vyjde nám, že vlastně…
- Zrušením služby u vaší firmy nic neušetřím, ale naopak, že mě to bude měsíčně stát o asi 50 korun víc.
= No právě.
Rypáček z varianty “absolutně to nejde” pružně swičnul na variantu “nechtějte to”, stejně vás obereme jinak a ještě víc. Zřejmě je proškolen skze-naskrz a pase po manažerským fleku.
- Takže co? Jde tu službu zrušit a nebo ne?
= Jedině, že bych zavolala na help desk.
- Zavolejte. 
Přede mnou vytáčí číslo, na druhé straně to možná někdo zvedl, ale možná také ne, protože na skutečný help desk a že jsem jich viděl interně pracovat desítky, to vzali moc brzy, představuje se celým jménem pobočky, adresou pobočky, celým svým jménem. Už jsem čekal, že začne vyjmenovávat všechna svoje podsvinčátka. Pak začíná vysvětlovat, že klient si přeje zřejmě nestandardní operaci a že ona ji v systému nemá. Pak mlčí, zřejmě poslouchá odpověď. Ale to čekání je tak kraťoučké, že už mu nevěřím vůbec. Za tu chvíli by totiž klasický helpdeskáč vůbec nepochopil, kde se nachází a kdo mu volá, natož aby se zmohl na nějakou smysluplnou odpověď. Pokládá sluchátko.
Mlčím, upřeně se dívám na rypáček přes svoje zatmavené brýle, usmívám se a vyzývavě čekám.
= Tak bych to musela probrat s manažerem pobočky,… 
Mlčím tak, že to tříská dveřma.
= … ten tady ale není…
Pravděpodobně jsem umřel. Už se na židli ani nehýbu. Možná nemám ani puls. Minuty valí. 
= Tak já teda nevím…
- Tak jde ta samostatná služba zrušit? 
= Asi ne.
- O čem se tedy máte radit s manažerem?
= No on by nějak mohl v systému povolit, aby se snad to zrušení tam pak jako objevilo (sic!). 
- Takže službu tedy jde zrušit, ale není to pro vás povoleno?
= No zrušit nejde, ale to já právě musím probrat s manažerem.
- Takže prosím vás, já vám teď dám jednoduchou otázku a vy mi dejte už konečně definitivní odpověď… 
Dělám dramatickou pomlku…
- … abych dál s vaší informací jako závaznou mohl pracovat.
= To mi jako vyhrožujete?
- Co to používáte za výrazy? Já se tady snažím už skoro hodinu od vás jako reprezentantky mezinárodní firmy zajistit prostou operaci nad mým účtem, kterou jste nejprve kategoricky odmítla, pak po konzultaci připouštíte, že jakási mlhavá možnost tady je, aniž byste mi ovšem sdělila, co mě kvalifikuje jako vašeho zákazníka tohoto levelu dosáhnout a teď tedy chci konečně vědět, zda můj požadavek vaše firma splní a nebo ne? A chci definitivní a jasnou odpověď. Od vás. Hned teď. A já s vašimi slovy pak naložím, jak budu potřebovat. 
= No mě ale ta firma přece nepatří. Já jsem tady jen zaměstnaná. 
- Vaše odpověď tedy je jaká?
= Já tady musím dodržovat postupy. 
Mlčím.
= Tak já to proberu s manažerem a pak vám dám vědět.
- Do kdy mi zatelefonujete?
= Já vám tady nebudu slibovat žádné termíny. 
- Nijak na to nespěchám. Počkám 14 dní, jestli se ozvete. Budu chtít vědět, zda je u vaší firmy možné zrušit samostatně účtovanou službu nad účtem tak, aby pak jednotlivé položky, tedy režijní položky spojené s tímto účtem, byly samostatně účtované v rámci výpisu a to bez změny účtu a nebo objednávání nějakých dalších služeb a je jedno, jestli to marketingově nazýváte balíčky nebo nějak jinak. A nebo, zda to nejde uskutečnit a je třeba zrušit celý účet kompletně. Rozumíme si?
= Ano. Tak já bych mohla jakoby za vás sepsat reklamaci, že jste nebyl spokojen s tím, že nejde zrušit ta služba.
- To nechám na vás. A můžete to nazvat klidně stížnost. Máte moje svolení. Já totiž nemám jakou “nekvalitu”  reklamovat, protože jste žádnou akci neprovedla a tvrdíte, že to nejde. 
= Já jsem netvrdila úplně, že to nejde.
- Tvrdila. Na tom jsme začali. Ale to je vaše věc, jak to tady máte secvičeno. Já si počkám na definitivní a oficiální odpověď, kterou jste mi slíbila. S tím budu pracovat. Na shledanou.

Rypáček je po hodině zkroucen do nasupeného a bolestného tvaru a ordinérně frká mlhovinu. Velmi neochotně podává kopýtko na rozloučenou.

Odcházím k východu přes celý nevkusný a přenábytkovaný oupenspejs a hledí za mnou úplně všechny reprezentantky této firmy a jeden nešťastník, přestože se naproti nim sedící klienti snaží upoutat jejich pozornost. Marně. Hledí za mnou až ke dveřím. Vím to. Otočil jsem se. Rypáček ještě stojí v uličce a hledí taky. Prohrál. On to ví už teď. Já to vím taky. Teď jen uvidíme, jak dlouho bude divadýlko pokračovat. 

Promýšlím, co udělám po 14 dnech. Jsem rozhodnut vrátit se patnáct let zpět a být opět brutálně přímý, jak jsem byl zvyklý vyřizovat svoje záležitosti. Dnes jsem už jen polehávající lev. Ale nepodceňovat. Lev z lehu přeskočí třímetrovou ohradu jako nic. 

Druhý den, přesně v 15:50 se probudil můj mobil. Neznámé číslo. Ty nikdy neberu. Nemám důvod. Názory neznámých čísel mě naprosto nezajímají. Na nic. Jen namáhavě se občas přemůžu, aby mě zajímaly názory známých čísel. Zvonění pokračuje. Mohl by to být nějaký úřad. Jsem s nimi poslední dobou v častém nechtěném styku. Zavěšuji si sluchátko do pravého ucha a aktivuji spojení s mobilem. Rypáček.

= Dobrý den pane inženýre, tady rypáček z velké firmy. Vy jste byl včera u nás a já vás chci informovat, že jsem vám tedy tu službu zrušila.
- Výborně. Děkuji vám. Je to tedy tak, že účet zůstává a všechno ostatní bude pěkně položkově účtováno bez nějakých skrytých jakoby slev a podobných blbinek?
= Ano.
- Bezva. Potřebujete ode mě něco podepsat?
= Ne, stačí když si to takto potvrdíme. Čili berete to jako vyřízení vaší stížnosti?
- Beru a potvrzuji. 
= Takže na shledanou.
- Na shledanou. Děkuji. 

No a je to. Divadýlko skončilo. 

Teď se na to podívejme například z pohledu důchodce, který nikoho nemá, nebo očima jen méně průbojného člověka, který si přijde do tohoto oupenspejsu něco vyřídit a rypáček to vyhodnotí tak, že dotyčný je bankovně nepřizpůsobivý element, který chce jako já ušetřit za službu, která mu nic nepřináší. Spíš naopak. Platí si rypáčky u plnýho korýtka za nic. 

Ústav, kde chovají takových rypáčků možná tisíce, se jmenuje Česká spořitelna, 10-letý člen Erste Group - “Jsme vám blíž“, Banka roku 2009 (Fincentrum), Nejdůvěryhodnější banka roku 2009 (už po šesté v řadě!). To by člověk ale opravdu blil. 

A netvrďte mi, že v konkurenčních ústavech, nabízejících podobné služby na území této post sovětské gubernie, to není obdobné. Takových spisků můžu napsat nejméně, co je týdnů v roce. Spíš víc. Mohl bych to i vkusně oborově třídit. Ale proč bych to dělal? Kde máte ten trh, hradní tatrmane, pitomý lháři pod přísahou? Ani dvacet let nestačilo. 


Aktualizace 10.09.2010

Tak jsem ještě pro pořádek vzal aktuální měsíční výpis z účtu za 08/2010, kalkulačku a tady jsou fakta.

  • Služba byla skutečně zrušena.
  • Režijní poplatky za 08/2010, tedy již se zrušenou službou: 123,5 Kč
  • Průměrné měsíční režijní poplatky za posledních 5 let: 189,- Kč
  • Nejmenší průměrná měsíční úspora po zrušení služby, která mi měla šetřit poplatky: 65,5 Kč
  • Nejmenší průměrná roční úspora po zrušení služby, která mi měla šetřit poplatky: 786 Kč
  • Bance jsem za 5 let zcela zbytečně zaplatil navíc nejméně: 3.930 Kč
Ročně tedy uspořím jen na režijních poplatcích 786 Kč a nebo jinak řečeno, mám 786 Kč k dobru, které mohu klidně “utratit” za zvýšený počet některých transakcí, pokud by byl samozřejmě důvod, aby k nim vůbec došlo. 

A jen tak na okraj, 786 Kč je 10 dobrých obědů podle menu v mnoha okolních restauracích nejméně o dvou chodech.

Chápu, že výše uvedená cifra 3.930 Kč je poněkud spekulativní, protože pro správný výpočet bych musel zpětně přepočítat všechny skutečně čerpané služby tehdejšími aktuálními ceníkovými cenami, ale pro rámcovou představu to myslím postačuje dokonale. 

Takže nebuďte líní a pokud jste tak dosud neučinili, prověřte si všechny režijní platby, které jakémukoliv dodavateli služeb platíte. A nepřibírejte žádné “balíčkové” služby, pokud vám přesně sám dodavatel do koruny nevyčíslí, kolik ušetříte a pak tento parametr pravidelně kontrolujte.

Současně s výpisem za 08/2010 mi přišla písemní nabídka, ať si na pobočku hned přijdu vzít půjčku 380.000 Kč, která tam na mě už čeká připravená. Na 7 let za celkem 592.788 Kč.  Zřejmě si o mně i nadále myslí, že jsem magor z plzeňských práv a nebo, že mám maturitu z Chánova.


A ještě něco navíc.

  • Banky nejdřív radily: “Přejděte na internet, ušetříte.“ A pak služby na webu zdražily. [iHNed]
  • Banky ujídají klientům z účtů na poplatcích o 10 % více než před 2 lety. [Lidovky]


Jak mě Mr. Jobs nasral svým zkurveným super výrobkem a jak já naseru Mr. Jobse při našem prvním setkání od hlavy až k patě bez ohledu na to, co mu právě kde vyléčili

Štěrbina Super driveu přestala před pár týdny akceptovat prázdná DVD zasouvaná k množení a s virtuálním výkřikem “Mě dneska bolí hlava!” mi je do dnes plive přimo do xichtu.

Před pár dny, za toho horka, se z ničeho nic nafoukla i baterka, doslova a do písmene vyrazila spodní dvířka, protože chtěla do společnosti.

Ačkoliv stále ještě ve dvouleté záruce, z Macbooku Pro 17″ se stalo zkurveně protivné tamagoči.

Brněnský Duhový servis mě duhově nasměroval na Český servis, protože oni vůbec nic, protože oni jen muzikanti, čili pohybovači krabic a účetní.

Zálohuji a v nejbližších dnech tam vyrazím. Už jsem si s nimi párkrát zatelefonoval a zatím v ničem nevyšli vstříc.

Jen standardně musím položit můj jediný stroj k nim, pak se budou teprve prověřovat moje čísla až v USA, jestli jim celou dobu nelžu se zárukou a jestli jsem to snad neukradl. Musím přinést fakturu. Jak jinak. V Česku se bez dokladu nedá.

Pak to rozmontují a pak se teprve budou objednávat díly, protože oni nic skladem nedrží. Proč taky. Český blb prostě počká. Máme na to zákonných 30 dnů, tak ať si nasere, pitomec jeden.

Díly chodí prý snad do 3 dnů. A pak oni opravují. Prý hned. I kdyby to šlo super bezproblémově, jsem nejméně na týden, ale spíš ještě dýl bez stroje. Osobně to ale vidím na týdny. Znám Česko. Tady to prostě jinak nikdy nepůjde.

A to jsem přešel na Apple proto, že mě Wintel vadil svou nevyzpytatelností a schopností nasrat k smrti kdykoliv i kněze. Dvě zásadní destruktivní poruchy během necelých dvou let, a jak jsem si ověřil na internetu, jsme takoví tisíce a tisíce majitelů se stejnými poruchami, ovšem celý ten Apple ansámbl staví do poněkud jiného světla.

No Mr. Jobs, nevím jestli se někdo na vás těšil tak, jako já.

Středa, 23. června 2010

A po výše uvedené hysterii i nějaká ta fakta.

* Předání k opravě brněnské pobočce Českého servisu: čt 17.06.2010/10:11
* Dokončení opravy, vč. testování: út 22.06.2010/09:28

Tzn. 4. pracovní den bylo hotovo. Instalována nová jednotka Super Drive a nová baterie (nový zadní kryt je integrální součástí baterie). Vše jako záruční oprava. Bez jakýchkoliv nepatřičných a protivných debat, které za starých časů dle zkušeností mnohých nechyběly snad nikdy. To ale byly jiné firmy. Takže pokud jde o samotný servisní proces, vč. dostupnosti ND, jsem s Českým servisem spokojen. Nebojím se říct, mile překvapen.

Snad jediná připomínka analytika by mířila k příjmu oprav a jejímu softwarovému vybavení, které neumožňuje popsat závadu dostatečně podrobně kvůli omezenému počtu znaků v položce k tomu určené. Prkotinka, která ale značně zpomaluje proces příjmu, jelikož slečna sáhodlouze hledá, kam jinam to zapsat, aby byl technik dostatečně informován. Ale třeba to ještě doladí. Ideálně s úplně jinými zákazníky, než se mnou. :)

Čas klidu a pokoje

Koukáme letošnímu roku na koncová světla před jednou z posledních zatáček už hodně z blízka a je proto vhodný čas pro duševní ponory. Vedou nás k tomu všemožné důvody. Já se například zase tento rok poměrně často dozvídal v rámci mnoha mail listů a webových konferencí, jak je sice Česko zajímavá země, ale s až zdrcující pravidelností mezi tím prosakovaly zvěstované zkušenosti s podvody, vyčůraností a všelijakou zlodějinou. A tak tomu je poslední léta pořád dokola. Když se na toto téma zavede debata v Česku, a je úplně jedno, zda se známými a nebo elektronickými anonymy, pokaždé to dopadne stejně. Češi začnou tyto věci bagatelizovat, případně přejdou do ofenzívy s tím klasickým rudým blábolem ve stylu: “… a oni zase bijí černochy!” A kupodivu v nápravě této věci zatím nic moc nepomohou ani zahraniční firmy, které tady začaly působit, ani případní noví zahraniční vlastníci původních českých firem. Ukázku vidíte na obrázcích.

Renomovaný portál Centrum.cz má pro svoje registrované uživatele bonusový systém, ve kterém jsou jim podle četnosti využívání jednotlivých služeb přidělovány kredity, jež mohou být směněny za další přidané služby portálu nebo za slevy za zboží, které je nabízeno přes jejich eshop. Až potud hezká věcička, známá po celém světě.

A teď ten místní “zlepšovák”. Nabídka v Centrum.cz na CD-ROM Clipart images sděluje, že původní cena je 990 vč. DPH, ale že za určitý počet kreditů je možné dosáhnout slevy 30 % a tudíž prodejní cena pro vás pak je 693 CZK vč. DPH. Slušná nabídka, ne?

Bohužel velmi neslušná. Když půjdete po odkazech na producenta slevy, tedy BSP Multimedia, a dáte si tu práci a proklikáte se do jejich eshopu na www.dkmm.cz zjistíte, že tam to stejné zboží můžete získat zcela standardně a bez nějakých umělých kreditů za pouhých 590 CZK, vč. DPH. Tedy o dalších 15 % levněji.

Takže za prvé je na Centrum.cz lživě tvrzeno, že “původní” cena, tedy ta standardní je téměř dvojnásobná, než ve skutečnosti je a pak je vám s velkou pompou nabídnuta “sleva”, která ve svém důsledku znamená, že za zboží dáte o 15 % víc než bez nějakého prolhaného Centrumu.cz . Hezký český příklad e-podnikání.

A zkuste na Centrum.cz napsat. Já už se s tím ani nehodlám obtěžovat, protože tuto anabázi jsem už mnohokrát absolvoval s jinými, ale tak moc podobnými ptáčky. Nejprve se nestávalo nikdy nic a po mojí urgenci mi bývalo sděleno a to vždy téměř stejnými slovy, že se jedná “jen” o omyl, případně pozapomenutou aktualizaci příslušné stránky. Po nepřijetí takového zdůvodnění pak bývávalo doplněno, že to není věc dotyčného provozovatele stránek, tedy portálu, ale toho nabízejícího subjektu. Čili další česká klasika. Buď já nic, já muzikant a nebo tzv. kolektivní vina.

Já z toho ale pokaždé dělám jen jeden závěr. Už s takovými nýmandy nikdy nemám nic společného. Jiných slušných firem je stále víc. I takových, co umí uznat chybu a ještě zákazníkovi poděkují, že je na chybu upozornil a bleskově ji odstraní a někteří dokonce, světe div se, poskytnou takovému všímavému zákazníkovi i nějaký present. I to jsou české firmy. Tam ale asi rodiče byli ve výchově úspěšnější, než česk-é/-oslovenské školství. Pak nezbývá, než jim popřát šťastné a veselé svátky klidu a pokoje po dobře odvedené práci. Zaslouží si to.